Únor 2016

Jak se „tlučou“ Fyto a Estro mezi sebou

18. února 2016 v 0:55 | Andrea |  Aktuálně
Je hodně věcí, které chce člověk nějak souhrnně napsat a vyhodnotit a dát tomu ty správné proporce a posouzení a … . Na druhou stranu, někdy člověk musí napsat své pocity, když jsou ještě "živé", a tak jsem se do toho pustila taky.

Ten první týden HRT byl zajímavý, jak jsem už psala. Nejdříve nic, za pár dní pak divně a po týdnu se vše nějak stabilizovalo. To co jsem ale nenapsala, bylo to, že jsem si přestala brát fytoestrogeny (budu psát dál jen FYE, je to moc dlouhé), hlavně tedy Ainterol. Organismus si sice na Estrofem zvykl, ale trochu pobolívala hlava a jiné drobné nevýrazné pocity. Vzhledem ale k tomu, že už se mi podařilo konečně shromáždit různé materiály, které chci použít na článek o FYE, a všechny taky znovu přečíst (i ty co jsem ještě neznala), rozhodla jsem se FYE znovu začít brát. Proč?

Týden se nedá moc hodnotit, není to objektivní a stačí, když máte náběh na chřipku a všechno co cítíte je blábol. Jenže já chřipku neměla a jiný problémy (subjektivně) taky ne, ale dostala jsem se do nějakého útlumu. Nějak se mi více chtělo spát, byla jsem unavená … Znovu jsem, po důkladném studiu, nabyla přesvědčení, že se nepoperou. Alespoň v normálních dávkách ne. Ve vysokých dávkách by ale mohli působit samozřejmě proti sobě, tedy antagonisticky. Vysoká dávka ale není 2 tobolky Ainterolu denně. Takže jsem dávkování rozložila takto:

- Ráno 6:30 2mg Estrofemu
- Cca v 10:00 500mg Ainterolu
- Cca v 14:00 500 mg Ainterolu + 200 mg Ostropestřec (popis dále)
- Večer 19:00 2mg Estrofemu

Takže takto to beru už týden. Nechci tady a teď zdůvodňovat všechny důvody proč takto, ale pár jich vyjmenuji.

1. Po ranní dávce Estrofemu, by měla být už po desáté hodině hladina estrogenu v krvi mimo hlavní špičku. V mnoha pramenech je uvedeno, že maximum je tak za hodinu a pak rychle klesá. Za tři až čtyři hodiny je v krvi dost bídná koncentrace (ne v tkáních, tam je to jinak). Takže moje alfa receptory si už tři hodiny užívají lázeň. FYE se na ně zajedno neváží a za druhé ani by neměly proč, je tam estrogen. Beta receptory si užily lázeň taky, jen s tím rozdílem, že se na ně FYE váží, ale při rozumné koncentraci nemohou vytlačit Estrogen. Takže se naváží, jen když ho není dost. A to je fajn.

2. V době nižší koncentrace Estrogenu v krvi (ta je, když ji zprůměrujete bídná vlastně pořád, kromě špičky po podání), vylepším situaci alespoň FYE. Tělo je totiž v takovém stavu diabetika - normální člověk má inzulín stabilní, diabetik hodně po injekci a mezitím je to bída. No a tak jsme na to i my. "Píchneme" 2mg ráno, 2mg večer a mezi tím tělo "kulí" oči, protože kde nic, tu nic. Chtělo by to Estrogenovou pumpu, stejně jak existuje inzulínová pumpa.

3. No a třetí důvod je v tom, že Ainterol obsahuje, kromě Daidzin - Daidzein - Genistin - Genistein (což považujeme za "klasické" FYE) , i Puerarin, a to je ještě jiné "kafe".

4. Ostropestřec není FYE ale chrání moje játra (mám přece jen jedny), a o tom píšu dále.

"Daidzin - Daidzein - Genistin - Genistein" známe všichni a popisovat je v tomhle článku tedy ani nechci. Jde o klasické fytoestrogeny, popsané snad všude. Takže to je můj přídavek k Estrogenu, aby ho nebylo snad málo.

Takže spíše - co Puerarin? No v podstatě to není FYE. Dovolím si drobně citovat (velmi zkráceně, a hodně věcí jsem vypustila) z odborné literatury:

"Puerarin je hlavní biologicky aktivní složkou izolovanou z kořene Pueraria lobata. V čisté formě byl puerarin z tohoto zdroje izolován v roce 1950. Od té doby jsou intenzivně studovány jeho farmakologické vlastnosti. Příznivé účinky puerarinu u různých chorob jsou dány jeho širokým spektrem farmakologických vlastností, jako jsou vasodilatace, kardioprotekce nebo neuroprotekce. Má antioxidační, protinádorové a protizánětlivé účinky, zmírňuje bolesti, podporuje tvorbu kostí a tlumící rezistenci na inzulín. Přestože puerarin je intenzivně studován a o jeho biologických účincích již existuje více než tisíc vědeckých publikací, hlavní molekulární mechanismy jeho účinku zůstávají stále nejasné. Protože puerarin má neuroprotektivní účinky a zlepšuje učení a poruchy paměti předpokládá se jeho využití v oblasti neurodegenerativních onemocnění. Použití puerarinu jako potenciálního léčiva je zdůvodňováno jeho neuroprotektivním účinkem a skutečností, že zlepšuje mikrocirkulaci krve v mozku."

No a pak ještě něco k doplňku - "Ostropestřec mariánský". Taky to není FYE. Taky radši trochu citace:

"Semena ostropestřce obsahují tři základní látky mající ochranný vliv na játra: silibinin, silidianin a silikristin. Těmto látkám se souhrnně říká silymarin. Obsah silymarinu ve zralých semenech je 4 - 6%. Silymarin má na játra hned několik léčebných účinků. Váže se na receptory na membránách jaterních buněk, které propouštějí jedovaté látky, a tím zabraňuje jejich vniknutí do jaterní tkáně. Je to silný antioxidant, který chrání jaterní buňky před chemickými procesy zodpovědnými za většinu poškození. Je výkonější v ochraně buněk před vysoce reaktivními molekulami než vitamíny C a E. Dále povzbuzuje obnovu poškozených buněk jater a posiluje imunitní systém. Účinky silymarinu jsou tak výrazné, že se úspěšně používá dokonce i pro regeneraci silně poškozených jater u drogově závislých a léčených alkoholiků, nebo lidí s poškozenými játry následkem dlouhodobého užívání syntetických preparátů, po chemoterapii nebo otravách jedy nejrůznějšího druhu."

Takže extrémně shrnuto a zlidštěno (nebijte mě, já sama nejlíp vím, že jsem to zjednodušila hodně, ale jinak by to nebylo čitelné):

- Puerarin mi může pomoci, aby po tomhle Estrofemovém a FYE koktejlu, který jsem do sebe nacpala, byl chráněno moje srdce, můj cévní systém, moje mozkové buňky … takže to hlavní je v pohodě.

- Pokud přidám ještě "Ostropestřec mariánský", pomůžu svým játrům, aby to "přežily" taky.

- >>>> Výsledkem by mělo být, že Estrogen a FYE, které si do těla dávkuji zvenčí, budou sloužit k feminizaci, a ne k systematickému ničení mého organismu.

Na druhou stranu, jak jsem už napsala dříve, tělo je velmi složitý systém, takže to takhle nemusí fungovat u každého a vždy. U většiny lidí to ale takhle bude.

Zkusila jsem to zlidštit a zjednodušit, takže kdo se v tomhle opravdu odborně vyzná, ať si kritiku vynechá, píšu to pro holky ne pro vědce.

A jak jsem na tom já? No beru to a nemám zatím žádné příznaky problémů se svým tělem. Funguje v klidu, ale mezi náma - týden přežijete cokoliv, takže to nic zatím neznamená. Jak "feminizuje", uvidíme až za pár měsíců. Jak dopadne srdce, játra, cévy a moje neurony, uvidíme za pár měsíců taky.



První dny na HRT - dodatek

10. února 2016 v 20:03 | Andrea |  Aktuálně
Když jsem za poslední dva dny viděla, jakým způsobem se rozvinula diskuse kolem hormonů, změn těla, postupu a podstaty feminizace atd. rozhodla jsem se napsat ještě malinký dodatek. Původně byl nachystán k článku o fytoestrogenech, ale dám ho sem, abych ho nemusela dávat do komentářů.

Naše diskuse se, na blogu v komentářích, posunuje směrem k působení hormonů, jejich množství a vzájemným synergiím. To, co se tu ještě ale neobjevilo, je souvislost s našim vědomím a vůlí. Takže do toho.

Možná někdo z vás četl nějaké knihy o molekulární biologii nebo má s tímto oborem i nějaké zkušenosti. Pro ty co nečetli nic, můžu doporučit knihu, která je sice hodně popularizační a místy až přespříliš optimistická, někdy odborníky zatracovaná ale rozhodně zajímavá - "Biologie víry, Bruce H. Lipton" - divně se jmenuje ale věřte, je o molekulární biologii, ne o víře a autor je uznávaný molekulární odborník. Nechci se zde pouštět do diskuse, zda je zcela správná nebo ne, zda proto, co autor píše jsou opravdu vždy důkazy nebo ne, ale přivede člověka k mnoha úvahám, a to i v případě HRT u TS. Kdo ví a zná víc v tomhle oboru, přečte si odbornější literaturu na tohle téma sám.

Autor knihy, molekulární biolog, v knize mimo jiné ukazuje, jak vlastním vědomým, svojí myslí, řídíme a měníme využití genů a genetické informace v našem těle. Jak se vlastně dostáváme do situace, kdy vlastním rozhodnutím (přesvědčením o tom, že něco má být nebo nemá) zapínáme a vypínáme geny v našem organismu a řídíme využití DNA.
Toto je jedna z věcí, kterou vědci ještě před deseti lety nevěděli a neexistovali proto žádné důkazy. Dnes už víme, že je to tak (nepíšu zde o nějakých hokus-pokusech ale o relevantním vědeckém výzkumu!).

Ukazuje jak, přestože jsou například v těle přítomny příslušné bio-molekuly (lze aplikovat třeba i na testosteron), nemusí dojít, za určitých podmínek daných osobní vírou a přesvědčením, k jejich využití a zpracování. Prostě hormon, vitamín, aminokyselinu v těle máte, ale neděje se nic. Extrémní případ jsou pak lidé, kteří například ztratili chuť k životu a přes veškerou lékařskou péči jejich tělo přestane reagovat a skutečně zemřou. Jako by se vypnuly všechny receptory a procesy.

Naopak se může stát, že i při minimálních hladinách některých látek v těle, se rozvine bouřlivá reakce, receptory jsou v plném výkonu, probíhá syntéza kde čeho, tělo "maká jak divé", a při tom z hlediska biochemie pro to není téměř žádný důvod, protože koncentrace látek, které to normálně vyvolají, je téměř nulová nebo dokonce opravdu nulová. Hezkým příkladem jsou alergie, autoimunitní nemoci nebo dokonce placebo efekt v reálných klinických studiích.

Co z toho plyne? To je velmi jednoduché. To jak zamaká estrogen, testosteron, fytoestrogeny ... ovlivňujeme tím co si myslíme a čemu věříme velmi zásadně. Pokud samozřejmě, jsou koncentrace v krvi, násobně přesahující normální normy, tělo reagovat bude - nic jiného již nezbude.

Rozumějme, naivní příklad - pokud jste totiž v hluboké vodě, budeme plavat, nic jiného nezbude. Pokud jste ale ve vodě jen po krk, pak záleží na vás a stavu vaší mysli - plavat můžeme a nemusíme.

No a tohle, v poslední době, ukazuje molekulární biologie. Pokud koncentrace látek v krvi odpovídá normálním hladinám, i naše mysl silně spolu-rozhoduje co se využije vaše tělo, co ne a jak. Takže někdo má ženskou hladinu Estrogenu a ... nic moc, někdo se ale mění naopak velmi rychle.

S trochou nadsázky, ale ne nepravdivě, tedy ukazuje dnes molekulární biologie jednu věc - pokud budu OPRAVDU věřit že jsem žena, věřit že vždy jsem byla a můj mozek nemá pochybnosti, 4mg Estrofemu udělá za krátkou dobu divy. Pokud samozřejmě nemám jiný, fyziologický, problém, ale to je už na nový, samostatný článek.

Takže nakonec i já, byť velmi racionální a vědecky orientovaná žena, jsem přidala do balíčku k Estrofemu a fytoestrogenům ještě jeden podstatný a nejpodstatnější preparát - nepochybnost a přesvědčení, že žena jsem. A věřím, že je to ta nejdůležitější ingredience a "chemikálie" a nenechám si ji vzít, jakoukoliv debatou na téma - "podívej se jak vypadáš" nebo "to nikdy pořádně nebudeš". Je pro mě totiž ze všech preparátů a léků ta nejcennější a nejúčinnější.

A teď jsem zvědavá na diskusi.

První dny na HRT

9. února 2016 v 10:21 | Andrea |  Aktuálně
Původně jsem si říkala, že k HRT a jeho průběhu nic psát nebudu. Nakonec blogy ostatních holek jsou plné popisu pocitů, očekávání i subjektivního hodnocení stavů - po týdnu, po měsíci, po roce, po dvou … až je to přestane bavit. Nakonec jsem se, ale rozhodla něco přece napsat.

První čtyři dny moc fajn nebyly. Jednoduše první a druhý den se nedělo nic a pak přišly různé obtíže. Třetí den se mě zvýšil krevní tlak a tep, přibližně o nějakých 10%. Dost na to, aby to bylo opakovatelně určitelné měřením. Nic moc příjemného to není. Třetí den jsem navíc nemohla spát, měla jsem tlak v hlavě a všechno ke mně doléhalo jakoby z dálky. Celkově na mě zároveň přišla nějaká hyperaktivita. Žádné příjemné pocity se prostě moc nekonaly. Ne že bych si ale myslela, že nějaké budou.

Čtvrtý den to ale začalo odeznívat a dneska, šestý den, je to pryč. Svět se nějak ustálil a přestal bláznit a já taky. Tep se mi stabilizoval a hlava už taky nebojí. Trochu mi zůstalo zle od žaludku, ale uvidíme, třeba to přejde taky.

Je to jako když se dáváte do kupy z nějakého průšvihu, z něčeho co vás potká. Pár dnů je vám zle, ale pak se to zlepší a začnete se dávat do pořádku. Takže teď, kdy jsem v těle vyměnila vlastně jedny hormony za druhé, mě čeká dlouhá rekonvalescence. Několik let. A pak budu, možná, úplně normální zdravá holka. Možná. Nebo ne?

Jsem zvědavá. Jsem zvědavá na mnoho věcí. Proč? Spíše možná kvůli mé celoživotní lásce k psychologii a psychoanalýze. Jsem zvědavá jak změna hormonů v těle, a s nimi souvisejících biologických procesů, změní moje vnímání. Jak změní senzorické vjemy, jak změní vnímání interakcí s lidmi kolem mě a podobně. Samozřejmě chápu, že moje poznání bude pouze subjektivní, ale to nevadí. Objektivita, nás lidí, je obvykle stejně naprosto bídná a příliš to nevylepší ani čas ani naše poznání a zkušenosti.

Myslím, a je to pouze můj subjektivní pohled, že HRT ani SRS tu ženu, uvnitř nás, nijak nezmění. S tou jsme se už narodili a je, jaká je. Její stav, chování, cítění, sociální inteligence a mnoho dalších věcí zůstane taková, s jakou jsme se jako ženy narodily, a může se jen rozvíjet, kolik psychika dovolí. Všechny tyhle věci změní jen tělo, aby bylo blíž nám, našemu ženskému já uvnitř. Na druhou stranu, to je právě jejich úkol.

Je ale důležité, tohle si uvědomovat. Někdy totiž říkáme - "potřebuji mnoho věcí, preparátů, suplementů, hormonů, hlasových změn …." abych byla ženská. Opak je pravdou. Nepotřebuju nic z toho, abych ženská byla. Já totiž buď ŽENA JSEM, NEBO NEJSEM od narození. Všechno co podstupuju, co jím, na jaké operace a edukace půjdu, změní jen to, jak mě budou vnímat ostatní.

Pokud jsem se jako žena narodila, jsem žena, i když mám hluboký hlas, svaly, pleš … a kde co jiného. Pokud mám pocit, naopak, že potřebuju všechny ty změny jen proto, abych se ženou stala, nebudu skutečnou ženou nikdy.

Mira a Teta

4. února 2016 v 20:06 | Andrea a jiní |  Rozhovory TS
(Poznámka: Ačkoliv článek popisuje skutečný rozhovor, místa a osoby byly změněny. m: Míra, t: Teta)

m: Ahoj teto Soňo.

t: Ahoj. To jsem ráda, že tě zase vidím. Poslední dobou jsi nějak neměl čas zajít.

m: To víš, moc práce a tak. Nějak mi poslední dobou není nejlíp. Všechno na mě nějak padá.

t: To na nás všechny. Poslední dobou je toho nějak moc. Franta je pořád v práci, a když přijde domů, je unavený. Všechno je tu na mě.

m: No jo no. <chvíle ticha> Teto, já bych si potřeboval popovídat. Já bych asi něco potřeboval. Mám takovou věc, takový problém.

t: Ježíši Kriste, takových nás je… Promiň! No co máš!

m: Já nevím, jak bych ti to řekl. Když to je hrozně blbý. Nechci, aby ses na mě dívala nějak divně.

t: Štvou tě v práci, nebo ta tvoje?

m: Jo všichni, ale o tom to není.

t: Tak co tě žere? Vypadáš fakt blbě. Všimla jsem si, že poslední dobou dost často. Něco se ti stalo nebo co je? Nekoukej na mě a řekni to.

m: Když já nevím jak.

t: Hubou! Bože a to je mu už 30. Myslíš, že už jsem neslyšela kde co? Třeba minulý týden …

m: Teto, asi jsem ženská!

t: <Výbuch smíchu> Ty jsi dobrej. A na to jsi přišel jak?

m: No, hm …

t: Nejsi na kluky, že ne! Ty poslouchej, co se s tebou děje? Máš doma problémy nebo máš jinou?

m: To ne. Doma je to fajn. Marie je zlatá ženská.

t: Bože. Další co objevil, že je na kluky. Čeho já se nedožiju. Pár let po revoluci a všichni jste se zbláznili.

m: Já nejsem, teto na kluky! Že já ti něco říkal. Asi půjdu domů.

t: Sedni si a pověz, co tě žere!

m: To nemá smysl. To ti stejně nevysvětlím. Jdu radši domů.

t: Seď! Jsi na kluky nebo nejsi! Nebo ti začalo hrabat?

m: Nese, kruci ne. Jsem asi holka, už jsem ti to říkal.

t: Znám tě od malička. Přebalovala jsem tě. Nejsi holka. Jsi kluk, vypadáš jako kluk, jezdíš na motorce, hraješ hokej, máš ženu a děti. Nejsi ženská. Ani s panenkami sis nehrál.

m: Nebyl jsem jako dítě nějaký divný? Nepamatuješ si něco?

t: Nevím, myslím, že to jsi byl normální. Zjevně už nejsi. Co se ti stalo? Mě to můžeš říct! Nějak vám to doma neklape, nebo co se děje?

m: Nic je to OK. Už jsem to říkal.

t: Tak co máš proboha za problém? Mě to přece říct můžeš!

m: Nemám problém. Vlastně mám. Už jsem to ale říkal. Asi jsem holka!

t: A na to jsi přišel kdy? Včera?

m: Vím to už od malička, teto. Už když jsem chodil do školy.

t: Těžko. Něco si namlouváš. Čeho chceš, prosím tě, dosáhnout! Mám tě litovat?

m: To nechci. Jen jsem si myslel, že ti to můžu říct. Potřebuju o tom s někým mluvit. Jsi fajn, a nikdy ses mi nesmála a vždycky jsi mě poslouchala. Potřebuju to někomu říct. Moc se trápím, teto. Nevím, co mám dělat.

t: Nejsi holka. To přejde.

m: Nevím, asi ne. Je to horší a horší. Nevím, co mám dělat.

t: Mluvil jsi o tom s ženou nebo s mámou? Nebo běž psychiatrii, tam je dneska kde jaký herec.

m: Ne, proboha ne. To ještě. Nechci, aby to věděli! Prosím, ne že jim to řekneš.

t: Neboj. To bude dobrý. Uvidíš, že to přejde. Máš toho hodně doma i v práci. Taky jsem zažila různá období. Věř mi, že někdy bych byla radši chlap. Co vám chlapům chybí. Běháme kolem vás, vaříme, staráme se o děti, chodíme do práce … a vy? Ani tu pitomou kytku nekoupíte. A tvůj strejda teď sedí v hospodě a kouká s chlapama na fotbal. Jo buď ženská. Blahopřeju ti.

m: Já ale nevím, co mám dělat. Mám pocit, že ženská jsem, a nechci už být jako chlap.

t: Tak na kluky nejsi, nebo jak? A co teda? Oblékáš si ženské prádlo, nebo co? A víš co - o životě zjevně moc ještě nevíš. Tvůj strejda, občas, s prádlem taky blbne a spoustu chlapů. To by ti ženský mohly vyprávět. Kvůli tomu ještě nejsi ženská. A ani úchyl. Neboj. A s chlapama na mě nechoď, nemám tohle ráda.

m: Nechci, aby mě někdo viděl. Mám rád všechny ženské věci, ale o tom to tak úplně není. A nechci ti tohle vyprávět. Mám pocit, že jsem se narodil fakt blbě.

t: Nevíš co je to být ženská, Mirku. Co tím chceš, proboha, získat?

m: Já nic získat nechci. Nerozumíš tomu, teto. Já nechci něco získat. Jen nevím, co mám dělat. Tíží mě to. Nakonec ti to říkám proto, že ti věřím. Věřím, že mi nějak poradíš.

t: Neboj, tohle přejde. Všimla jsem si, že to doma máte nějaké špatné. Zkus si to dát do kupy. Marie je fajn ženská a pochopí to. A jestli máš rád prádlo, nějaké ti půjčí. Třeba i rtěnku. <smích> Tohle bych chtěla Mirečku fakt vidět <smích>.

m: Nechci blbnout v prádle, teto. Nejsem nějaký úchyl. Jen bych chtěl vypadat tak nějak normálně.

t: Jsi normální Mirku. Říkám ti - nevím, co chceš tímhle získat, ale nedělej blbosti. Není o co stát. Ničeho tím nedosáhneš.

m: Už mě to nebaví ti to vysvětlovat. Nechci tím nic dosáhnout. Jen už nechci být takhle. Už dál nemůžu. Půjdu domů. Díky ti, a prosím, nikomu to neříkej.

t: Nebudu, ale nedělej prosím blbosti. Jsi hezký muž, máš práci a fajn rodinu. Nic ti to nepomůže. Jenom si pokazíš život a lidi se na tebe budou blbě dívat. Dej na mě.

m: Jsi hodná. Nevím, jak bych ti to ještě řekl. Nemůžu už dál. Je fajn, že jsi mě alespoň vyslechla. Díky.

t: Měj se a neblbni. K ničemu to není. A přijď zítra na buchty. Budu dělat koláče. Ty jedna holko <smích>

m: Ahoj Soňo

<Jeho slzy, při odchodu, už neviděla>

HRT, den 0

4. února 2016 v 13:12 | Andrea |  Aktuálně
Vrátila jsem se od Hanky a přinesla si ho.



Původně jsem toho sem právě dnes chtěla napsat hodně.
Hodně jaké to je, když dostanete první balíček.
Hodně toho, co bude, nebo nebude dál.

A víte co?!
Tentokrát mi výjimečně došly komentáře.

Mějte se hezky a užijte si dne.