Tanec a poezie

27. června 2016 v 22:11 | Andrea |  Aktuálně
Většinou nenapíšu dva články rychle za sebou, ale dnes se mi chce. Povídání na blogu byla pro mě zajímavá inspirace, hlavně ta část, která se věnovala tanci. No a k tanci já mám samozřejmě dost specifický vztah, tak se mi nesmějte, až to budete číst. Tanec totiž jednoho dne přinesl i mé konečné rozhodnutí - řešit Andreu v sobě.

Vždycky jsem moc ráda tančila ale vždy sama. Snad od malinka, ale to si ne úplně pamatuji. Nicméně můj vztah k tanci měl vždy dvě velké ALE.

První "ale" se týká mé osobnosti a nemá z TS nic moc společného. Jde o to, že nerada tak nějak dělám věci, které někdo už dovedl k dokonalosti přede mnou, a perfektně vypiloval. No a tak tančit klasické tance, je pro mě dost problematické. Trochu mi to trhá srdce a ptám se sama sebe - proč vůbec? Tahle věc už prvotně vylučuje, abych tančila párové tance.

Druhé "ale" se týká něčeho, co je spojeno s tím pocitem, co jsem tady popisovala, s tím že něco nechcete, ale chcete, ale jste v nesprávném těle …

No a ani o jedné z těchto věcí psát dnes nechci, protože mám chuť se podívat na tanec z úplně jiného pohledu. Dneska jsem do diskuse napsala, že tanec vnímám jako něco, co ráda popisuji jako "Poezii těla". Tak jako literatura má svoji poezii a prózu, já to vidím s tělem trochu podobně. Vnímám tuhle normální prózu těla - v běžných pohybech, v tom když cvičím, v tom když dělám nějakou práci ….

No a pak vnímám poezii těla. Nejvíce ve dvou věcech - v tanci a ve spánku. Spánek je věc specifická, tam můžu vidět a cítit spíše jiné lidi, sebe ne. Takže zbývá tanec.

Tanec u mě vyjadřoval vždy obrovskou touhu po citech, volnosti, sobě samé … a desítky dalších věcí. Neuvědomovala jsem si to ale vždy nebo spíše velmi dlouho jsem si to neuvědomovala. Tančila jsem moc moc ráda a často jsem se v dobách kdy to šlo, potloukala všude, kde se tančit dalo. Ne, nepobíhala jsem po diskotékách, abych tam někoho balila.

Reálně, nikoho jsem si většinou nevšímala a tančila jsem sama. Když jsem přišla, vtrhla jsem na parket, zavřela oči a začala. Skončila, až to definitivně zavřeli. Jestli tančil i někdo jiný, mě bylo dost jedno. Vedlejší efekt byl, že mě na takových akcích měli vždy rádi, a byli rádi, když jsem tam chodila. Nakonec jsem měla často i pití zdarma, abych byla katalyzátorem zábavy. Mě to bylo ale jedno. Tančila jsem a to mně stačilo.

Čím více jsem si uvědomovala sama sebe, tím to bylo "horší" a živelnější. Mohla jsem být totiž sama sebou, Andreou, a celý svět mě byl ukradený. Prostor a čas mimo realitu. Něco co strašně potřebujete, abyste přežili další den v cizím světě.
Jak šel čas, už jsem na to neměla věk a tak to bylo trochu těžší. Uznejte, vtrhnout ve 40 letech na parket a zabrat místo i čas pro sebe, už není adekvátní. Stejně jsem to ale často dělala. Potřebovala jsem to.

Nakonec, v roce 2014, jsem začala přelévat tuhle poezii do hudby. Začala jsem psát vlastní texty na hudbu, co se mi líbila. Ačkoliv jsem původně zpívala vážnou hudbu a rockové věci, šáhla jsem po romantice a napsala texty na hudbu Erose Ramazzottiho. Nakonec jsem to i nazpívala jako celé CD, se svojí skupinou. Jaké to asi bylo, se můžete podívat na "https://www.facebook.com/hudbaERI/?ref=bookmarks" . Bylo toho hodně, co jsem do jednotlivých skladeb vložila a dokonce se to některým lidem i líbilo. Nicméně to nestačilo a to hlavní mělo teprve přijít.

Na podzim 2014 měl být jeden zajímavý večírek a já na něj šla v dost divném rozpoložení. Z mnoha a mnoha důvodů, ale jedním z nich bylo i to, že jsem zase chtěla být co nejvíce sama sebou. Výsledek byl úplná katastrofa.

Zajedno jsem se pustila do tance a dopadlo to tak, že se nějak "protrhla" stavidla mnoha věcí. Moje náhradní já zmizelo a zbyla jen Andrea. Docela velký průšvih a já přestala vnímat svět kolem sebe. Tančila, bavila se, mluvila s lidmi a dál a dál a nechtěla jsem, aby to skončilo. Postupně jsem se uvedla do naprostého transu a bylo vymalováno. Nemylte se, moc alkoholu jsem nevypila a taneční drogy se tam taky nevyskytovaly. Na čirou extázi stačila Andrea postupně posílená tancem a pár věcmi a lidmi okolo.

Finále bylo děsivé. Dodnes hodně lidí spekuluje o mém tehdejším stavu, jestli jsem se opila nebo co se vlastně stalo, protože vnímali, že jsem v nějakém velmi podivném stavu. Vzhledem k tomu, že někteří čtou můj blog, tak teď to konečně pochopí. Do půlnoci zbyla už jen Andrea a ta se nějak psychicky úplně sesypala. Domů jsem se dostala nad ránem. S příznaky těžké hypoglykémie (ne, nejsem diabetik) a s úplně sesypanou osobností. Doma chtěli volat záchranku.

Toho dne jsem se definitivně "narodila", v listopadu 2014. Už jsem prostě nemohla dál hrát svoji naučenou roli a z mé bývalé identity nezbylo téměř nic. Dva dny jsem se dávala dokupy a na svět se díval úplně jiný člověk. Každý den jsem s úžasem stála na zahradě domu a pozorovala východy a západy slunce. Za pár měsíců se pak zotavila, a vše co bylo jeho, jsem prostě odnesla pryč. Pak za dalších pár měsíců, jsem už byla u Hanky Fifkové.

No a to je celý příběh. Jednoho dne se prostě Andrea pokusila vyprávět svůj příběh a udělala to právě takhle. Tancem, poezií těla. No a to byl konec a začátek mnoha věcí. Už vím, proč šamani tančí. Je v tom obrovská moc.

Andrejka
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 anita angelb anita angelb | 27. června 2016 v 22:28

Mila andrejko to co pises
Ohledem kolapsu znam
No nekde "tancit" bych ne
Delala. Zda se mi ze si
Moc chtela vyhovet
zdrzovala si to v sobe
A ono to protrhlo hraz.
Proste jdes tancit
a dopadne to jinak.
Sama to znam kdyz buchnou
Saze a situace je jina.
Jen ty  vis.
Nemam rada v tom
Alkohol. Mnoho lidi to
Tak resi a neumi ..priznat
Barvu  .
Zni to zvlastne no zda se
Ze ti rozumim. Skutecne.

Prekvapim te : ja
Kdysi psala thrillery road
Movie z pohledu holky
Zadna lara croft.
A basne. Kritika me
Netrapi  no reknu ze
Si nahnala vodu na muj
Mlyn'
Nevim co bych dala
Za moznost psat texty
V EN. je to ma vize
muj terc.
Nemusim rock  
Mozna queen a pink
Floyd nebo ...
Chci psat epickej trance
Texty. Jo da se to.
chybi mi impulz  a
Nahravac..
Pak.no dekuju za
Otevrenost andrejko
Mej se a jukni
Www.antenarock.sk')

2 anita angelb anita angelb | 27. června 2016 v 22:34

Andrejko to je mozny
saman. No jukni
prodigy :)
a ja vim proc trance.
Studeny no  
Bpm a z epic mrazi
a stoupani klesani.
skus nekdy trance
V noci potme.
Treba darude je
Nej se songem
Sandstorm nebo
Angelic : it s my
Turn.no ty rada rock
tak promin.
ja take kolabovala
No takovou jako
Hanku nemam
a samoplatkyne
Vzhledem na..
Muj cerny humor
Zna 84 % CR')

3 Andrea Andrea | 28. června 2016 v 12:20

[1]: Když chceš psát hudbu tak piš. Je v tom kus kouzla. Verše propojené s hudbou, něco co je krásné a tak těžko uchopitelné.
Piš anito a neřeš to. Udělej co chceš a máš ráda. Udělej svoje kouzlo, svoje vlastní.

4 princezna anita princezna anita | 28. června 2016 v 14:33

[3]: dekuju muj andel pokusitel
andrejko.
Basne o tom co se ted deje
Nemam sil a premyslela jsem
Nad blogem abych se zviditelnila
Foto (co mam na g+ )
A to co rikas. Je to vic jak
fantazie je to jako
Ficet 260 BPM  .:)
muzes mi vic ozrejmit co
Si tym minila :)?
Nemam zatim na to
Naradi na psani. (
Minim vic ..
A jsem utahana. Ze ..
na you tube jsem schledla
Ice mc  capella nebo snap
Nebo bomfunk mcs. Klasika.
Dekuju  ma mila Andrejko.®

5 Vlaďka Vlaďka | 28. června 2016 v 16:49

Jé, Andri, já taky dřív hrála v kapele, ale už je to dávno. Co se týče toho "bouchutí" - ono se to prostě skládá a hromadí a jednou ta pomyslná poslední kapka přijde, pokud s tím člověk nic nedělá. Já stihnula učinit první kroky k přeměně dřív, než by se tak stalo. Asi bych to nevydržela věčně, něco podobného by za nějaký čas taky přišlo, i přesto, že jsem si tehdy našla jednu boční "aktivitu", díky které jsem u natlakované nádoby částečně upustila páru.

6 Ota Ota | Web | 28. června 2016 v 20:38

Taky jsem si něčím podobným prošel. Šel jsem po úplně špatné cestě a vše se ve mně ukládalo, vřelo a soptilo. K výbuchu nedošlo, realizace v úplně jiné oblasti mi hodně pomohla.

7 princezna anita princezna anita | 28. června 2016 v 21:02

[3]: velice zname andrejko..
Dont be affraid  to be weak
Dont be too proud be strong
Just look into you heart my
Friend
That will be return to yourself.
The return to innocence.

If you want then start to laugh
If u must then start to cry.
Be yourself dont hide
Just believe in destiny.

Dont care what people say
Just follow your own way
Dont give up and use the chance.
To return to innocence.

Damy a panove anita angelb
+ opustila blog.dekujeme
A dobrou noc.
® sponzored by MIKE.P
WAZOVSKI a JAMES P.SULLIVAN.
© hadej andrejko.
paaa

Komentáře jsou uzavřeny.


Aktuální články

Reklama