Být či nebýt, čím vlastně

1. července 2016 v 19:22 | Andrea |  Aktuálně
---------------------------------------------------------
(Doplněno po reakcích v komentářích - příběh je nadsázka, trochu ironie, trochu vzdoru a zamyšlení, čtěte v klidu a s klidnou hlavou)
---------------------------------------------------------

Píše se fakt pitomé období. Naprosto nechápu, jak se tohle vůbec může ještě stát, při naší úrovni lékařské péče. Jako bychom žili někde v zapadákově, ve století když mobil byla ještě krabice do ruky, integrované čipy neexistovali a letadla ještě neuměly létat samy.

Normálně na to lékaři přijdou hned, prostě kouknou do genetiky a téměř vše se ví, už když se člověk narodí. Po narození se udělá celkový sken a ví se úplně všechno. Prostě je to jasný, někdo něco posral a já s tím mám teď bojovat. Budu někoho žalovat, nejlíp u tý naší blbý federace, co se stejně rozpadá, protože je to jen jeden byrokrat vedle druhýho. Co je ho po nás obyčejných lidech.

Nejlepší je můj táta, jako bych byla vzduch a bylo to snadné vyřešit. On to řešit nemusí a zjevně ho to vůbec nezajímá. Prej je mi 28 tak si to mám vyřešit sama. Nikoho to nezajímá, co jsem a kým jsem. Nemám otravovat a zajít do špitálu; poležím šest dní a vyřešeno! Co bude vyřešeno! Nic!!! Kdyby o tom bylo alespoň s kým mluvit.

Dřív na tom alespoň něco stálo. Nějaký kus života, práce, zařazení ve společnosti, třeba malý plat. Když se podívám do dějepisu, ženský měli alespoň ten svůj boj za nějaký práva. Nejdřív aby měli duši, pak aby měli trochu svobody, pak o rovnocenný platy, pak aby se chlapi starali o děti taky … pak zase bojovali chlapi aby je ženský nediskriminovaly v rámci jakéhosi feminismu, dokola a dokola, až to všechny přestalo zajímat … .
Svět byl ale normální. Jestli jste ženská nebo chlap zajímalo kde koho a dávalo vám to nějaké místo ve společnosti. Nějakou kotvu, kdy víte, kam patříte. Dneska? Nic! Jednoho by snad i potěšilo, aby ho někdo bral jako nějakého historického úchyla, ale NIC. Historický gender už fakt není in.

Nikoho to nezajímá, jestli jsi ženská nebo chlap. Ani co si byl včera a na co ses změnil. S kým doma žiješ to je každýmu úplně šumák. Hlavně že makáš, dodržuješ pravidla a hýčkáš děti. Jo hlavně ty sousedovi - aby je vzal čert, spratky uřvaný. Žádný nemám. Ještě by to v špitále zase posrali a bůh ví, co by jim nechali za genetický vady. Prej CRISPR 6.generace, pche. A že vám všechno opraví na dítěti ještě před narozením. Tak h..v..o! Zase tam bude nějaká stará struktura, co studovala ještě před třetí velkou válkou nebo nějaký namyšlený pitomec ze školy. Nechci děti.

Jak se mám rozhodnout! Takže, jaký mám varianty, schválně si to vypočtěte se mnou.

Varianta první. Půjdu do špitálu a šest dní tam pobudu. Nechápu, proč to nemůžou zkrátit, co je na tom tak složitýho. Teda chápu - federativní nemocnice, na nic vybavení, otrávení doktoři ale zdarma, placeno kredity z federálního pojištění. O kousek dál soukromá. Výborná péče a super výsledky a za tři dny, možná, ale možná jsou to jen stejný keci a reklama. Jenže drahá a na taxík na pár parseků odsud fakt nemám.
Nasadí vám molekulární modifikátor a za tři dny je z vás normální ženská. Jen tam ležíte a žerete (hnusný nemocniční žrádlo) a párkrát za den se na vás podívá android. Za tři další dny se to usadí a hurá domů. Tam pěknej chlap a za šest dní ven pěkná ženská. No a co pak budu dělat.

Stejně to nezaujme ani souseda. Toho blba stejně jen zajímá jestli sehnal lísky na nějakej debilní koncert někde na Kepler II. Jsem ženská, ženská, ženská, tělo mám chlapa a nemůžu s tím žít a budu teda ženská. Ráčil by si toho vůbec někdo všimnout? Jo až přijdu do práce, stejně řeknou čau a všichni se zanoří do cybertool aby vydělali další prašivý kredity.

Tak proč se mám vůbec vzhledově změnit. Kvůli sobě? Jo potřebuju to. Taky ale potřebuju trochu obyčejný lidský pozornosti. Trochu pohladit a říct - "Jo jsi hezká". Možná bych něco i našetřila a připlatila si trochu nadstandardu. Třeba zmenšení brady, menší nos a pětky prsa. Jo a delší nohy a hubenější pas. To se za těch 6 dní dá udělat společně taky. Zajedno ale nevím, kde bych na to vzala a za druhý by to stejně nikdo neocenil. Už to vidím - "Jo ses ženská, vidím. No a co!". Blbá varianta. Jenže varianta to je. Nemůžu mít mozek ženský a tělo chlapa. Dyť mě z toho klepne a skončím v nějaké zapadlé soustavě v blázinci.

Varianta dvě stojí za nic ještě víc. Je taky na šest dní a nasadí vám v nemocnici neuro-modifikátory. Mozek se trochu zvencne a centrum identity si začne myslet, že jsem chlap. Takže konflikt zmizí a mám správný tělo. Tak tomuhle nevěřím ani trochu. Stejně si budu pamatovat, že jsem kdysi byla normální ženská, jen s mužským tělem a jednoho dne mě z toho prdne a napálím to do nejbližšího asteroidu.

Jasně, můžu si nechat vymazat související vzpomínky. Bomba! Většinu věcí ze života si nebudu pamatovat a budu v hajzlu úplně. Chlap bez minulosti, pár jsem jich už viděla. Jo ale nebudu si o sobě myslet, že jsem ženská - budu si myslet, že jsem chlap a budu mít mužský tělo. Fakt výhra.

Naprosto nechápu, jak může ten robotický blbec v ordinaci říct věty - "Moc se vám omlouváme, ale zřejmě došlo ke špatné diagnóze při vašem narození. Váš problém se stává v jednom z miliónu případů a moc se vám omlouváme. Obvykle se na to přijde hned po narození a podle přání rodičů se uvede do souladu mozek nebo tělo." Jo a dál, debil robotickej - "Dovolte si nám, nabídnout Vám, bezplatný drobný zákrok modifikace těla nebo mozku, nebo obojího. Můžete být krásná a spokojená žena nebo hezký a spokojený muž podle vaší volby."

BLBEC. Jo a ještě - "Jako bonus vám přidáme matematické schopnosti". Ať jde do prdele i s celou tou bandou, co neumí vůbec doktořinu. Nás by se měli zeptat co potřebujeme. Ne nám nabízet jakési zákroky, co už prý dělá ve špitále robotická uklízečka.

Až se fotr vrátí z tý posraný galaxie, tak si ho podám. Naprosto nechápu, jak mohli s matkou rodit v tak blbý porodnici, kde na to nedošli. Prostě jsem zoufalá a nic nemá smysl. Sebevražda vypadá jako dobrý řešení. Jenže to by mě zase sešili a dali do kupy, musela bych si najít nějakou samotu.

Posraný rok 2092. Debilní. Nesnáším doktory, tuhle federaci. Chci pohladit a políbit a být normální ženská a nic neřešit jako každý. A moc bych chtěla aby si mě někdo všiml a všichni jen neříkali - "To je tvoje věc na co se proměníš. To fakt nikoho nezajímá".

Vaše Andrejka, roku 2092

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 anita angelb anita angelb | 1. července 2016 v 19:32

Ses si jista andrejko?
Proc to resis? :) ja takovy
venkov nemam kde
Je uppplne jedno jestli
Mas na hlave kybl..
Drby a klepy a klany.

Na zapade nic nove ..
Zeny stejne vydelaj min
Na prijedes.
Vyhod??
Genetika?  Asi ja jsem
Jeji obeti ohledem.
Jedny tak jiny mak
preju hezky uprseny
Podvecer.
to neres. Kdyz mas hlad
Dej si snickers.
To nejsi ty bud svaaaa.:)

2 Matt Matt | 1. července 2016 v 19:47

Andrejko,
celý tenhle příspěvek vypadá dost děsivě. co se děje? mám o tebe strach.
jak mluvíš o sebevraždě... to není řešení Andy, ty už jsi žena teď a musíš žít, už jen pro ni, pro tu ženu, kterou jsi, já jí vidím, ostatní také, ty jí vidíš už dlouho. má to smysl. já si o tobě osobně myslím, že jsi krásná, jsi mnohem hezčí než mnoho cisžen, které znám. vzhled se ti ještě víc změní, po prázdninách budeš ještě hezčí, věřím tomu. a všem spadnou čelisti.
podívej se kolem sebe- máš přítelkyni, pro kterou jsi perfektní taková, jaká jsi. nemusíš dělat nic víc, nemusíš na plastiky obličeje atd, nemusíš se měnit. je to jen o tvých vlastních pocitech.
ostatní tě už také vnímají jako ženu, a třeba se jen stydí ti říct, když ti to sluší.
za souseda se vážně omlouvám, zřejmě ti tím ale naznačuje, že mu na tobě příliš nezáleží. ale podívej se kolem, tady na blogu máš spoustu komentářů od lidí, kterým na tobě zálěží, to můžeš usoudit už jen z toho, že o tebe mají zájem, chtějí si číst tvé příspěvky, zajímáš je. lidé, kterým na tobě nezáleží si nezaslouží tvé přátelství a tvůj kontakt s nimi

už nevím, co psát, prosím buď silná, zvládneš to ať už je to cokoliv. drž se

3 Andrea Andrea | 1. července 2016 v 20:00

[2]: Moc děkuji za krásné věty.
Neboj, je to jen fikce ale je v tom kus toho, o čem teď uvažuji. Toho že nesoulad těla a duše bude možná problém vždy a toho, že kdybych měla teď možnost "opravy" centra identity, tak bych stejně chtěla spravit tělo a ne mysl.
Neboj Matte, jsem OK

4 Matt Matt | 1. července 2016 v 20:04

[3]: fuj Andy, fakt jsi mě vyděsila. jsem rád, že jsi v pohodě :)

5 JJ JJ | 1. července 2016 v 20:11

[3]: Přesně, tohle mě taky už opakovaně napadlo. I kdyby existovala Pilulka Proti Poruše Identity, o které psávala Tereza, byla bych to pak ještě já...?

6 Andrea Andrea | 1. července 2016 v 20:15

[4]: Možná příště zvolim jinou formu, jak popsat svoje pocity, o kterých zrovna přemýšlím. Připadalo mi to ale zajímavé, napsat to takhle.
Situace kdy by si člověk mohl zvolit mezi změnou duse nebo tela, a obojí by jsme uměli dokonale. Jestli to problém TS opravdu pak řeší nebo ne. A odpověděla jsem si, že to závisí i na mnoha dalších vecech kolem nás.

7 anita angelb anita angelb | 1. července 2016 v 21:15

[6]: koukala jsem video
Susan boyle jak jela pred
Skeptickou porotu a pak
Jak simon brebentil..:)

Co mam rict ja?
Matematika 5 nesnasim
Nemela jsem skvelou
Prof. Policky neumim
Navrtat a kdyz slysim
Jak tady :).
vis jak suprovy byli
prvni hodiny  kdyz se
zistil 100% ze na zakal
Neni operace??:(..
Chvili jsem se koukala
Z  premosteni nad
Silnici.kdyby neco..
;) no to bych udelala radost
Tem co me nemusi..:)
Mas to mnohem lehci
V ..hadej :)©

Damy a panove anita
Opustila blog
preju hezky weekend
Dekuji a dobrou andy..:)
#
Dnes jsem schledla
Gangsta paradise od
Coolia se skvelou
Michelle pfeiffer(
Ma skvely film cerna ruze®)
A jako vokal atmo L.V
Paaa#

8 Vlaďka Vlaďka | 1. července 2016 v 22:37

Ahoj, Andy, taky jsem se leknula, co se děje. Vystrašilo mě to.

9 Andrea Andrea | 1. července 2016 v 22:46

[8]: Taky promiň. Začíná mě to mrzet, ráda píšu a ráda používám různé způsoby psaní a vyjádření.
Tohle je trochu i ironie, jako by to psala, některá z těch hodně nespokojených z péčí lékařů, ale jak říkám, zároveň v tom mám kus vlastního zamyšlení nad přeměnou.
Budu se muset polepšit, zjevně jsem polekala dost lidí. Někteří psali sem, někteří na chat ...
Jste všichni moc fajn a vážím si toho

10 Já | 1. července 2016 v 23:10

Musím říct, že mi chvíli trvalo se zorientovat. Každopádně mi přijde velmi zajímavé popsat momentální stav mysli tímto způsobem.
Z čistě spisovatelského hlediska moc pěkné. Z emocionálního hlediska můžu jen říct, že držím palce.
A zdravím, na tomto blogu jsem nová. Jsem sice čistě CIS, ale o LGBTQIA+ komunitu se zajímám již delší dobu, proto mi přijde zajímavé číst přímé zážitky celé proměny.

11 JJ JJ | 1. července 2016 v 23:28

No tak minimálně v okamžiku, kdy byl ve třetím odstavci zmíněn věk pisatelky, by to snad mohlo dojít každému, kdo to tu už nějakou dobu sleduje, ne? :-)

12 Kristýna Kristýna | 2. července 2016 v 10:59

Vtipný článek. :-D
Často se bereme moc vážně a ten nadhled a ironie jsou občas potřebné. Snad si to některé z nás alespoň trochu vezmou k srdci. ;-)

13 anita angelb anita angelb | 3. července 2016 v 15:43

hezkou nedeli andrejko..

Kdyby ta fikce nebyla fikce.
Skutecne se berete s nadhledem
Tynko a spol?:) same kouzla a
Nevim co za blbynky
V nemocnici jste byli kratce:)
Andrejko zavidim ti jeste jen
28 let!!! Ja mam 40 no vypadam
Na min co ti nechaj vyzrat..:)
Paaaa

Komentáře jsou uzavřeny.


Aktuální články

Reklama