Moje obyčejné cesty, křižovatky, pády a sny na Blog.cz

Po troše odborného tématu mám v hlavě něco dalšího a už vůbec ne nějak odborného, nebo z nějakého studia. Prostě jednoduché téma o tom, jak se mění mé pocity a priority a co mám dnes ráda. Jinak je to trochu věčné téma, ale asi je to tím, že tyhle věci se v člověku opravdu mění a možná víc než fyziologie samotná. A změny po devíti měsících na HRT začínají být dost výrazné.

Jedna z věcí, které čím dál víc v mém vědomí ubývají, je občasné použití nesprávného rodu. Je sice fakt, že člověk v určité době konečně (s ulehčením a s tím, že konečně může) přepne a začne o sobě mluvit ve správném rodu, ale ve vypjatých situacích se asi často vrací k reflexivnímu vyjadřování. Je to asi normální, protože když sem si psala s jinými, často mi napsali, že to tak mají nebo měli taky. Prostě ve chvíli kdy je stres anebo jsou vyžadovány rychlé reakce, prostě to nastalo. Jak mi napsala jedna z vás - "… když mě zastavili policajti, reflexivně jsem použila mužský tvar".

Tahle moje reflexivní vyjadřování se už téměř vytratilo a zdá se, že to i u mě postupně ukazuje na hlubší změny v mé osobnosti a v mém přístupu k sobě samé. Dost přemýšlím nad tím, že když tedy vím, že to takhle má hodně holek, zda se tak nedá identifikovat vnitřní stádium proměny. Možná ano.

Další co se se mnou děje, je přirozený posun hlasu. Tedy ne že by to fungovalo reflexivně a samo, ale moje vědomí (podvědomí?) má čím dál větší snahu přizpůsobit intonaci a výšku hlasu. Samo to asi nepůjde, jinak bychom nemusely chodit na hlasovou terapii, ale jako by moje "já" nějak podvědomě "odkoukávalo" intonaci hlasu a jeho správné umístění od jiných žen. Moc tomu ale nepomáhám, jak totiž píší hlasový terapeuti, u lidí co musí celý den mluvit (a to jako učitelka fakt musím) to jde opravdu špatně a nejlépe přes prázdniny. Nu což, prázdniny jsou daleko a hlas je hlasem muže pořád.

Navedlo mě na to ale setkání s kolegy, po půl roce co jsme se neviděli, kdy někteří řekli - "Změnila se ti intonace i nějak výška hlasu a celkově dostal tvůj hlasový projev hodně emočního podbarvení". Takže na tom asi něco bude - doufám že nezačal mít hysterický podtón!

Docela hodně se mění moje vnímání mého vzhledu. Vlastně ani neumím říct, v čem to spočívá, ale vnímám to dost výrazně. Často prostě udělám v této oblasti něco, nad čím se pak zastavím a uvědomím si, že to bych dříve neudělala nebo takhle necítila. Jedna z těch věcí je oblékání. Například včera jsem si byla sehnat džíny a dříve to probíhalo tak, že jsem si je vybrala v regálu, zkusila a odnesla.

Tentokrát jsem si vzala dvoje různé a třikrát jsem si je v kabince převlékla, vylezla ven, posoudila a znovu převlékla … no a pak jsem se nějak pozastavila nad tím, proč to dělám? No a mé ženské já řeklo - "Aby ti to slušelo!". Tak tohle jsem fakt dříve nedělala. Že jsem si po cestě do kabinky vzala ještě nějaký svetřík a tak, na vyzkoušení, o tom radši ani mluvit nebudu. No a jeden jsem si pak skutečně koupila. Proč? Zdálo se mi, že je docela hezký a byl ve slevě!!! Svetřík za 149 Kč! No nekupte to.

No a taky, trochu na závěr, jsem se "konečně" začala občas citově rozpadat. Tak tohle je dost velká změna. Všechna ta léta před tím, to moc neplatilo. Ať se dělo co se dělo, se mnou to většinou nedělalo vůbec nic. Tak tohle už nějak neplatí. Prostě moje citová oblast se nějak prohloubila, nebo otevřela do takové hloubky, až je mi to místy nepříjemné. S tím budu muset trochu zabojovat, protože tohle se mi moc nelíbí.

Jo a taky se mi trochu vytrácí hlubší pochopení mužského světa a mužů samotných. To mě netěší vůbec, ale asi to mozek neumí úplně skloubit - chápání ženského i mužského světa. Že by kvůli tomu existovali muži a ženy a ne jeden jediný obojetný tvor? Možná, asi by musel mít moc velkou hlavu!

Andrea