Rosa, listí a hvězdy

3. ledna 2017 v 21:47 | Andrea |  Aktuálně
Je zima a po dlouhé době napadlo i trochu sněhu. Když jste venku tak vám trochu mrznou uši a protože mrzne, sníh křupe pod kroky. Je úplné ticho a člověk jen tak jde a zavře na chvíli oči. A někdy, někdy když to udělám, přijdou sny. Takové co ve skutečnosti trvají jen pár okamžiků, než zase oči otevřete, abyste nezakopli, ale ve skutečnosti trvají dlouhý čas.

Šla jsem sněhem a zavřela oči.

Miluji listopad, čas kdy padá listí a vy se v něm můžete brouzdat. Čas, kdy listí zdobí cesty před vámi a šustí vám na botách, čas kdy listí jen tak poletuje a občas zdobí vaše šaty a někdy se zatoulá do vlasů. Vezmete lístek do prstů a jemně ho vytáhnete z vlasů.
Je krásný, uvědomíte si - někdo mohl říct, že už vlastně není živý. Jenže začnete vnímat, že je. Je neskutečně krásný a směje se na vás, a když ho položíte do dlaně a něžně zafoukáte, zazubí se od ucha k uchu a odletí s větrem někam daleko, možná za svým snem.

Rána jsou jiná, možná trochu studenější než v létě, ale ne ještě moc. Listí tolik nešustí a ještě spinká. Musíte našlapovat velice opatrně, abyste ho ještě nevzbudily. Jít na podzim ráno ven je jiné setkání. Listí spí, ale potkáte slečnu rosu. Je všude kolem vás - na lístkách, větvích stromů, vláknech pavučinek, všude a všude.
Nespí, ráno je její čas. Je těžké přijít na to, odkud se vlastně bere a kam odchází. Rosa je nadpozemská a nejde uchopit ani vlastnit. Možná, možná v noci pláčou hvězdy a rosa jsou kapičky jejích slz. Možná pláčou štěstím. Určitě. V noci se nesmí plakat smutkem.

Smutek nedělá rosu, smutek dělá sychravou mlhu, které se po ránu děsíte.

Stříbrné kapky jsou slzy štěstí hvězd a dřív nebo později na to přijdete sami, ale nikomu to neříkejte, je to tajemství. Na tohle musí přijít každý sám. Jednoho dne, po té, kdy poznáte hvězdy a budete plakat štěstím s nimi.
A pak ráno budou všude kolem vás stříbrné neuchopitelné perly slz, které zůstanou až do sluníčka a budou pokrývat všechny okvětní plátky květin a listy a květy leknínů, každé místo kam se podíváte. Možná pak začnete víc chápat.

Můžu je ráno vzít a dotknout se jich, položit je na bříška prstů a nechat stékat pomalu dolů, až do listí anebo koberců domova. Záleží jen na tom, kde jsem je vlastně objevila.

Když pak otevřete oči, sen zmizí a všude je sníh. Všude je bílo a mráz dává o sobě vědět. Když se podíváte na zem, listí už není, ale když se podíváte pozorně, všude leží sněhové vločky, a jsou neskutečně krásné. Když je vezmete do dlaní, budou se na vás smát úplně stejně a pak se stane malý zázrak, pomalinku zavřou svoje oči a vy zkusíte udělat totéž.
Pak, když je otevřete, narodí se vám v dlaních malá kapka rosy, kousíček slzy hvězd. Uvědomíte si jak je příroda mocná a krásná a jak nádherná metamorfóza proběhla přímo před vámi. A jednoho dne…

Jednoho dne i vás něco vezme do dlaní, usměje se na vás, a vy najednou máte pocit, že nejste jen tak spící vločka. A když si vás nechá v dlaních alespoň chvíli, pak možná taky zavřete oči, a za chvíli otevřete … je těžké to popsat, lidský jazyk je tak ubohý a nedokonalý, ale až je otevřete, celá se zatřpytíte v něčích dlaních a budete už jen nádherným kousíčkem hvězdy, slzou hvězdy, která v noci plakala štěstím.

Je jedno, zda je kolem zima nebo pod nohama vám šustí listí. Je jedno zda zdobíte květy leknínů, vlákýnka pavoučků, nebo větvičky spících stromů v zimě. Pokud si vás někdo vezme, něžně se vás dotkne, příroda už dokoná metamorfózu sama.
Perlu rosy stvoří z lidské odvahy, touhy a svých vlastních kouzel, které umí jen ona sama. Nic víc už není potřeba. Ani nic říkat a není třeba ani dalšího času. Vše bude tak jak má být.

Někdy je těžké rozlišit co je sen a co skutečnost. Někdy to sama nevím. Možná je to tím, že moje sny jsou tak moc skutečné. Možná je to tím, že někdy se skutečnost promění v sen. Nevím. Vím ale, že ten, kdo umí stvořit dokonalé věci je příroda sama.
Ale udělá to jen když si to někdo bude moc přát, bude mít dost odvahy a touhy to udělat. Když někomu budete mu stát za to, aby vločku položil do dlaní nebo vzal na bříško prstu a něžně si ji položil na rty. A na rtech se každá vločka promění.

Lidi jsou divní, že tohle dělají a ztrácí tím čas. Někteří asi víc vnímají svět kolem sebe a všimnou si i sněhových vloček. Na rozdíl od jiných se umí zastavit a přestat na chvíli spěchat. Na chvíli zapomenou na cestu do práce, za nákupem a za povinnostmi.
No a pak provedou tuhle nelogickou a divnou věc s obyčejnou vločkou, která sice kapkou rosy vždy byla, ale svět i stvořil v podobě sněhové vločky. Oni, blázni, ji znovu promění.

Zvláštní věc a zvláštní lidé, ale svět je prostě jedno velké, nepochopitelné kouzlo. A svět očima ženy se popsat nedá vlastně vůbec.

Andrea
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 anita somosyova anita somosyova | 3. ledna 2017 v 23:20

to zni cinsky andrejko
no rozumim co chces rict..

u mne je to jako z filmu
dobyti raje kde depardie
skace z lode do more
a vlnama se brodi k brehu.
a do toho radio verse co
slozil vangelis.
wow.
chci rict ze ja spis dosahnout
svou..vhodny dosad ..
a tam padnout na kolena
a brecet ulevou az se
zvednou vlny a zatopi
vse kolem:)) dostat ze sebe
buhvi co za ..prinese 2017

dekuju za komemt dolu
a muj nazor PROJIT TIM
TO NAS ZMENI NE RECI
.buhvi jaky to je.?
preji z prdele kliku
z pekla stesti a
ne murphyho zakony..
:))

2 Miriam Miriam | 4. ledna 2017 v 13:03

Nádherný článek, Andreo! :-)

3 Míša Míša | 4. ledna 2017 v 17:46

Moc´a moc krásně napsané :-)

4 Vlaďka Vlaďka | 4. ledna 2017 v 20:57

To se hezky četlo :-)

5 Andrea Andrea | 4. ledna 2017 v 21:33

[2]: [3]: [4]: Díky. Téměř nikdy nepíšu o vnitřních pocitech - trochu mi to připadá na blog nepatřičné. Mám je ale ráda, tak jsem to zkusila.

6 Radka Radka | Web | 4. ledna 2017 v 21:49

Krásný článek Andrejko ;-)

7 Míša Míša | 4. ledna 2017 v 22:20

5 Tak to je dobře že jsi zkusila a výsledek opravdu stojí za to. Vždyť v každé z nás ten snílek přece je.

8 Andrea Andrea | 4. ledna 2017 v 22:38

[7]: jj, snění je hezké, a ještě když se promění v realitu... !!!

On je tenhle článek trochu i o tom, co se mi tak nějak, z někým, za poslední dny přihodilo. To ale tak konkrétně prozradit nemůžu a nesmím, ale bylo to moc hezké. Bylo to těžké alespoň trochu popsat a držet se snu a neurčitosti.

Komentáře jsou uzavřeny.


Aktuální články

Reklama