Nějaký zlom

7. března 2017 v 21:54 | Andrea |  Aktuálně
Už dva týdny jsem toho moc nenapsala. Není to tím, že by nebylo o čem psát, jen se staly věci a události se kterými mám problém se vypořádat. No, a když bojujete sami se sebou, těžko najdete čas psát.

Než k tomu napíšu pár řádek, moc prosím, nedělejte si o mě starosti a nenechte se mými řádky vyděsit. Nejsem ve stavu, kdy potřebuju akutní záchranu, nebo okamžitou terapii nebo cokoliv jiného. Takže i když další řádky zní všelijak, a je fakt, že v takovém stavu jsem nikdy ještě nebyla, pořád jsem v pořádku.

Poslední dva tři měsíce u mě probíhá čím dál více změn. Je to dáno tím, jak se nějak zastabilizoval můj život, tím že jsem udělala pár věcí, na které jsem si předtím netroufla, tím jaká je a jak se "změnila" moje Anežka a náš vztah, a mnoha dalšími věcmi.

Z těch posledních věcí to byl například pobyt v lázních, o kterém jsem už psala, nebo taky můj první ples.

Ples byl docela zajímavý a přispěl svojí "troškou do mlýna" a přilil "benzín do ohně". Nechtěla jsem na něj jít, byla to oficiální akce a já jsem před dvěma měsíci řekla - ani náhodou. Pak pro změnu řekla Anežka - jdeme! Dokonce jsem se následně naštvala a hádala, což je u mě neobvyklé. Pak jsme ale vybraly kalhotový kostým a šla jsem. Ples byl nakonec fajn.

Moje vnitřní věci popsat ani nemůžu, protože to ani nejde a moc bych otevřela svoje soukromí. Co se mnou provedla za ty dva měsíce Anežka, to psát taky nemůžu, protože bych otevřela náš denní život a taky věci, co patří jen nám dvěma, a to taky nechci.

Tyhle všechny věci se spojily. Vnější události, vnitřní pocity, vztahy … a teď, krátkodobě mi to vůbec neprospívá. Vím, že z dlouhodobého hlediska je to správně a musí se to stát, ale teď to všechno vede jen k extrémní depresi a vnitřní nenávisti k sobě.

Znáte to, i tlakový hrnec můžete tlakovat dál a dál, ale pokud nebudete tlak regulovat, možná vám vybuchne. Já jsem svůj stav dokonale řídila, pak si více-méně řízeně vstoupila do proměny, pak stále nějak řízeně procházela proměnou. S plánem co udělám dnes, co zítra, co na co navazuje a kdy to bude … až moje já jednoho dne, tak před třemi týdny řeklo - "takhle dál ne".

Docela se nenávidím za to, že jsem si tolik let ubližovala, jen abych dostála obrazu "dokonalý muž". Všechno ve mně mi říká, že jsem byla blbá, blbá a ještě blbější. Ty části mého já, které se v nás starají o city, by mě nejradši umlátily okamžite.

Vím, že to musím prožít, abych mohla udělat další krok a se vším se vyrovnat. Je to ale hodně nepříjemné. Čtu svůj blog z minulého roku - vůbec nechápu, kdo ho psal.

Já, Andrea, jsem to ale nebyla. Andrea je ženská a vždycky byla. Narodila se tak. Ale taky to byla právě ona, která se jako malá rozhodla takhle sobě ublížit a takhle sebe ponížit. Chápu, že neměla jinou volbu, že život jí moc nedával jiné možnosti. Jen teď, než se jí s tím podaří vyrovnat, aktuálně nenávidí sama sebe.

Už nebudu psát tak, a o těch věcech jako loni. Nemám jak. Nechápu je a nevím jak nějaký člověk mohl tak žít. Můžu psát o tom, jak se žije ženské, která měla trochu složitější život. Mohu psát o tom, jaké to mají holky, když jsou spolu. Můžu řešit oblečení a boty. Můžu vám vyprávět, že musím vyvařit plechy na autě a dělám to ráda.

O něm, o tom jak procházel proměnou, o tom co ho k tomu nakonec vedlo a jaké to bylo, nemůžu napsat ale už nic - já to totiž už znám jen z jeho vyprávění. Nechci psát cizí příběhy, chci psát o sobě a svém životě. Až se ale trochu zotavím. Třeba to dokážete pochopit.

Andrea
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Niki Niki | 8. března 2017 v 5:49

Andrejko, ty tvé vnitřní pocity (hlavně-viz odstavec "Docela se nenávidím") chápeme spíše my dříve narozené, co jsme z nějakých důvodů pořádný kus života prožily jako muži. Tohle stěží pochopí holky co mají 18.

Já bouchla jako papiňák na konci filmu "Jak kluk potkal holku", kdy se uvolnily všechny mé zadržované emoce.

Přeji ti brzké zotavení!

2 Andrea Andrea | 8. března 2017 v 12:51

[1]: Je důležité tyhle pocity prostě "prožít", aby mohly zmizet a dál nás netrápily.
Tak je nechávám "žít", ale nebabrám se v nich a dokola neoplakávám. Jsou věc, se kterou se člověk srovná.

3 Radka Radka | Web | 8. března 2017 v 13:54

Andrejko, držím palce ať se dáš brzo do kupy a taky abys při tom moc netrpěla ;-)

4 Miriam Miriam | 8. března 2017 v 22:29

Andreo, i když vím, že si "tím" budeš muset projít sama (protože ve finále jsme vždy sami... víš, jak to myslím...), tak věř na Tebe myslím a přeji Ti hodně štěstí!
Sebenenávist je zákeřná mrcha... zvládni to dobře!

5 Vlaďka Vlaďka | 9. března 2017 v 2:51

Andrejko, to je nepříjemné, ale nejspíš to z Tebe všechno vypadne ven a pak už bude klid v duši. ;-)

Komentáře jsou uzavřeny.


Aktuální články

Reklama