Smutek v modrém

23. června 2017 v 21:21 | Andrea |  Aktuálně
Včera byl trochu zvláštní den. Podařilo se mi najít volný čas, přeškrtat rozvrh až na kost, a vyrazit na seminář o TS problematice. Možná to znáte taky, jednou do roka se prostě koná a šmytec.

I když článek bude o jiných tématech, začnu něčím lehounkým. Trochu jsem včera přemýšlela co na sebe. Ne že bych měla nějaký vnitřní problém nosit cokoliv, ale mělo být horko na padnutí. Nakonec jsem zamítla všechny sukně, kalhoty a taktéž všechny mé oblíbené šaty, a našla jsem si takové méně nápadné modré společenské šaty.

Mám je ráda, jsou hezky ženské a přitom nejsou nijak moc nápadné. Takové to oblečení co si na sebe můžete vzít a neurazí. Své oblíbené s kytkami nebo dlouhé bílé, co mám ráda, spinkaly prostě doma. No a myslím, že jsem udělala dobře. Kdybych věděla, jaký bude průběh semináře, vzala bych si možná šedé nebo pytel.

Když jsem na seminář přišla, začala jsem přemýšlet, proč tam vlastně všichni ti přednášející přišli, jak je vůbec možné, že co člověk to známé jméno, a jdou přednášet o různých nuancích léčby a pomoci TS lidem. Přemýšlela jsem o tom hlavně proto, že v sále nebylo až tak moc nabito, jak by člověk předpokládal z různých internetových fór a diskusí, kde jsou nekonečná množství lidí, co tohle řeší, co proměnou procházejí, co ví nejlépe jak na to a rádi by to odborníkům konečně (podle svých slov) vysvětlili.

Přemýšlela jsem o tom i proto, že čím víc se blíží čas dokončení mého studia, tím více vídávám, jak je někdy práce v této oblasti nevděčná. No, dobře. Máte pravdu - pro většinu klientů je důležitá a potřebná a předpokládám, že je i s kusem vděku a vnitřního uspokojení. Těch několik "jiných" případů ale umí pěkně bolet. A tohle chci dělat? Proč proboha!

Aby to nebolelo i mě, alespoň při psaní tohohle článku, udělám další odbočku.

Lidi, se kterými jsem se tam setkala, a některé znám už z minulosti, byli naprosto skvělý. Je zvláštně hezké pozorovat, jak boj se svojí identitou a se vším co musíme udělat a skousnout než jste konečně sami sebou, vede velmi často k velkému kusu nadhledu a pochopení. A je vlastně jedno zda potkáte muže nebo ženu.

Já jsem například hned po třetí přednášce dostala hlad, a skončila jsem se dvěma moc fajn kluky v chlebíčkárně asi o dva bloky dál. Sice věkově byli o dost mladší, reálně klidně bych jim mohla dělat mámu, ale i oni už v sobě měli kus hezkého nadhledu a chápání, které vám v životě dá právě to těžké, co musíte prožít.

Úsměvná část možná spočívala jen v tom, že mě už estrogen zvládl "zdevastovat" moje rozhodovací schopnosti, a jim délka podávání testosteronu ještě "totálně mužský" charakter nedotvořila, a tak jsme se chovali dost nerozhodně. Nakonec jsme jídlo ale vybrali a prokecali celý čas.

Vzhledem k tomu že pak se objevila naše Niki a Johanka a pak jsme potkali i další stálice TS nebe, docela to šlo a o přestávkách se dalo trochu zasmát a odreagovat. Dokonce přemýšlím, že by stálo za to, udělat nějakou párty.

Tak zase k tématu.

Nechci nikoho jmenovat a dokonce některé lidi ani neznám, ale v několika případech jsem nepochopila důvod, proč se těch několik málo jedinců chovalo tak, jak se chovalo. Nejde ani o to, že bych nechápala že naše identita je jedna z našich vnitřně nejdůležitějších věci a když se něco nepovede, něco co od ní moc chceme, tak je to těžká frustrace. Ne že bych nechápala, že pokud je někdo přesvědčen o své dokonalosti, odmítá respektovat ostatní lidi. Jen mě prostě mrzelo, že ti lidé podle mě překročili meze a hranice chování vůči přednášejícím.

Asi tak po třetím incidentu jsem přemýšlela o tom, že až dokončím všechny své kroky, své vlastní proměny, už s tímhle nechci nic mít a nechci tyhle lidi ani vidět.

Přešlo mě to až doma, až když píšu tenhle článek. Až po tom, co jsem si uvědomila, že ti lidé tam byli i loni a před tím a zjevně přednášeli a zjevně se už s takovými reakcemi setkali. No a stejně přijdou znovu a znovu a podstoupí tohle všechno. Proč?

O některých z nich už vím více věcí a taky vím, že tohle dělat nemusí a vzhledem ke svému postavení a odbornosti žádného TS pacienta nemusí ani přijmout. Mají dost jiných. Stejně to ale dělají a tu a tam překousnou i to, jak se k nim někdo zachová. Prostě mají nějaký svůj důvod, co je vede dál.

Třeba je to, možná, trochu jak v tom příběhu, kdy učitel se žákem jsou na břehu moře a koukají na tisíce vyplavených hvězdic. Učitel pak jednu po druhé sbírá a hází do moře. Žák se ho s údivem ptá, proč dělá tak nesmyslnou věc. Přece je nemůže všechny zachránit, nedokáže je přece naházet do moře všechny. Nemá to smysl, je jich prostě moc. No a učitel se na něj podívá, vezme další hvězdici a hodí i do moře a řekne - "Ale pro tuhletu to smysl má".

A tak možná i já nerezignuji, i když jsem smutná. Možná pro ty, pro které to bude mít smysl.

Andrea
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Pam Pam | 23. června 2017 v 21:42

Kruciš, já na ten seminář úplně zapomněla. Na druhou stranu se tam oproti loňsku asi nic nového nebo nepředpokládaného nedělo :-) A navíc, místo toho jsem si užila jednu pěknou konferenci, kde mi zas a znova došlo, že už to mám z krku... protože jsem se už nebála ničeho a mohla jsem si vzít pouzdrovky bez toho, abych pod nimi měla stahovací kalhotky a bylo to prostě normální, včetně pokecu s ostatními účastníky a účastnicemi :-)
Nebuď smutná... my všichni TS pozitivní jsme prostě jen průřezem společnosti... kde je celá škála lidí, od hlupáků po chytré, od demagogů po přemýšlivé a tak dále... a na tom semináři se ta škála sejde. Jedna část nadávat a útočit za domnělé křivdy, další se chce něco dovědět, jiný se jen potkat s kamarády a kamarádkami... tak už to prostě je.
A nerezignuj... i kdybys pomohla jednomu člověku, co za to stojí, a devíti dalším nebylo rady, tak ten jeden to často hravě vyváží :-)

2 Johanka Johanka | 23. června 2017 v 21:51

Tak na druhou stranu na semináři bylo několik desítek lidí a tři (já teda stihla "jen" dvě) z nich se zachovaly jako... no nebudu používat pejorativních výrazů, napíšu že prostě "nehezky". Bylo to o tři víc, než být mělo, ale stále to byla jen nepatrná část posluchačů. V podstatě totéž jako v diskusích pod transblogy - kolik lidí tu blokuješ, tři? A čtenost bude určitě výrazně vyšší...

3 Johanka Johanka | 23. června 2017 v 22:07

Ale jinak teda chápu tvoje pocity. Taky jsem při těch trapných chvílích měla chuť zalézt pod lavici a dělat že tam nejsem; ta se ovšem zároveň svářila s nutkáním dotyčné seřvat na tři doby...:-)

4 anita,angelb anita,angelb | 23. června 2017 v 23:08

mila andrejko ja jsem nazoru
ze seminar je nanic realita
je stejne jinde..nevim proc
si prekvapena kdyz na blozich
se vedou valky kdo je vic zena
s..a ver i mezi ztp i obycej
nymi.ses intellegentni tak.
? rozumim smutku no
mato vyznam analyzovat.?
ja bojuji i beze seminaru..
HEZKY LETO PREJU
A DOBRE ZE PISES DAL.
ses zajimava holka:)

5 Radka Radka | 24. června 2017 v 11:48

Ahoj přišla jsem pozdě. Co byly ty tři trapný? Focení u Němce, placení u Jarolím a ta třetí. Pá Radka.

6 Zekki Zekki | 24. června 2017 v 18:15

Jak to čtu, tak se musím smát. Aspoň u té části, jak jsme spolu byli na obědě, bylo to super. Škoda, že náš nový kamarád toho moc nenamluvil, asi se styděl.
Na párty bych šel rád!
A k tomu konci, jistě, pár lidí tam bylo vážně "extra". Nerespektování přání přednášejících se mi také zdálo drzé a styděl jsem se za dotyčné. Ale jak bylo psáno v Millmanovi, má to smysl, aspoň pro těch několik lidí z mnoha.

7 Andrea Andrea | 24. června 2017 v 21:56

[1]: S tím průřezem společnosti je mi to jasné, jen mě to někdy štve.
Mít to "z krku" potěší. Jednoho dne to zvládneme každá

8 Andrea Andrea | 24. června 2017 v 21:59

[3]: [5]:
Nechci tady na blogu nikoho "prát" jmenovitě, prostě to nemám moc ráda. Neslušných bylo ale více, já viděla tři

9 Andrea Andrea | 24. června 2017 v 21:59

[6]: Párty prostě dát jednoho dne musíme

10 Johanka Johanka | 25. června 2017 v 0:06

[8]: Já se na jména neptala... :-)

Komentáře jsou uzavřeny.


Aktuální články

Reklama